Treska jednoskvrnná pokřtila album. Úzkosti schovala v trávě a synťáku

Před známým studentským klubem na Kounicově se postupně scházejí fanoušci pop rockové alternativy. Do koncertu Tresky jednoskvrnné zbývá pár minut, rozhodnu se tedy ještě chvíli počkat na přilehlém dvorku. Rozhlédnu se kolem. V přítmí jemně svítí jen zapálené cigarety a lidé se míjejí na úzkých schodech vedoucích do suterénu A2, kde mezitím hraje synthpopové duo Méta Monde. Jejich neoblomné basy pronikají až sem.

Když hudba po chvíli utichne, přidám se ke skupince lidí, která běží dolů zkontrolovat situaci. Na stagi už stojí známé růžové štafle a přichází k nim mladík v tričku stejné barvy. Z repráků zní úvodní song kameníci. Frontman Matouš se chopí mikrofonu. „Tak vážení, máme hodně tracků, takže budeme hrát rychle, žádný zdržování,“ oznamuje publiku, které jej se zbytkem kapely přivítá nadšeným potleskem. Je to tady, show začíná.

Pětičlenné uskupení z vinohradských sklepení se ve své tvorbě vyznačuje specifickou lyrikou a obrazotvorností textů, která mu v roce 2023 přinesla finálovou účast ve Startéru Rádia Wave.  Po dvou úspěšných EP a řadě singlů nyní přichází s albem schovaný v trávě, které dnes večer čeká křest.

Nápadité kontrasty

A2 se dostává do područí tresčiny nové tvorby. Sama kapela ji definuje jako „upřímnou distorzi“ tíhnoucí k punku a saturaci. Osobně mě zaujmou především náhlé změny rytmu a ojedinělé rýmy. Ukázkovým příkladem by mohl být song HOUBy.

Naháka na háku

Pár pstruhů v padáku

Ještě pár panáků

Snad se ti líbím

Z počátečního odevzdaného dojmu a klidného tempa se track s přechodem na refrén stává čím dál tím víc naléhavým. Mysteriózní óda na mykologii je protkaná úzkostí, která však díky kontrastní energické melodii publikum okamžitě rozhýbe. Sál protínají barevná světla, dav skáče, zpívá a snaží se nezamotat do slov. 

V podobném duchu se ostatně nese i zbytek alba − pod výbojností podtrženou frontmanovou nezaměnitelnou barvou hlasu a synťákovými efekty se ukrývají tísnivé zpovědi. Ty naplno rezonují především v melancholické písni Zimní slunce, během níž publikum zvedá nad hlavy zapalovače. Světýlka z telefonů tady nestačí, v klubu vládne bezprostřednost. O nestrojené atmosféře svědčí i moment, kdy si frontman uprostřed jednoho songu vytáhne tabák a při zpěvu si začne balit cigaretu. 

Netradičně, uprostřed setu dochází na křest. „No pojď sem, ty ses na to těšil celou cestu,“ vyzývá frontman basáka Teodora, který desku, nebo spíš její obal, polije pivem. „Vinyly jsou stále v procesu, ale tohle se taky počítá,“ směje se Teodor a publikum nadšeně jásá.

Staré dobré

Bouřlivý ohlas sklidil především energický track Ruce od hlohu, na který skvěle navázalo očekávané Řecko, z jehož houpavé melodie přímo sálalo teplo. Chybět nesměla ani nostalgická pecka Když. 

Na úplný závěr koncertu se kapela tematicky rozloučila coverem jednoho ze songů svého předskokana.