Směr Vary: Co nabízí program mezinárodně nejvýznamnějšího filmového festivalu v Česku 

Zdravím, já jsem Havran, občanským jménem Daniel Havránek, některými označován jako filmový guru Radia R, vyslaný na Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Toto je výsledek mého tamního novinářského působení… 

Očekávat od cest za velkými cíli, že budou bez překážek, by bylo naivní. A mediální pokrývání Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech minimálně pro mě velký cíl představuje. Na druhou stranu když už člověk musí začít svůj den budíkem před pátou ráno, tak vždy doufá, že věci půjdou hladce. 

Bohužel výjimky zřejmě neplatí, protože každý vlak, který k dopravě z Brna do Varů potřebujete, a buďte si jistí, že jedním se tam nedostanete, nabírá zpoždění. Někdy ještě předtím, než do něj nastoupíte, jindy až po cestě. A občas obojí. 

Informační hlášení jsou potom tak dlouhá, že na jejich konci už nevíte, o čem jste se předtím bavili. Jejich prostřednictvím se vám ale zaměstnanci Českých drah snaží zpestřit cestování aspoň tím, že pokaždé uvedou jiný důvod, proč jízda nepokračuje podle plánu. Někdy tvrdí, že se jedná o zásah policie, o chvíli později zase mluví o opravách na trati. Motivace vydržet nepříjemnosti je ale nakonec přece jen silnější, než podprahové nutkání se v polovině cesty odebrat do pivních lázní, které jsem před lety viděl v centru Prahy z okna autobusu v čase školního výletu. 

Lázně mají samozřejmě i ve Varech, ačkoliv vás po příjezdu na KVIFF přestávají zajímat. Po devíti hodinách cesty si konečně vyzvednete akreditaci a potom už se stačí se “jenom” zorientovat v městské hromadné dopravě, postavit stan ve stanovém městečku a můžete se začít těšit na festivalový program. 

Mnoho sekcí, mnoho hostů 

Jeho náplň představuje v první řadě devět sekcí, dvě soutěžní a sedm nesoutěžních, do kterých programové oddělení rozřadilo uváděné filmy. Soutěžní oddíly reprezentují Hlavní soutěž a paralelní Soutěž Proxima. První jmenovaná v rámci letošního ročníku disponuje například tuzemskou hořkou komedií Chica Checa proplétající téma dragu a rodinných vztahů nebo slovenským dramatem Pramen o nedobrovolných sterilizacích romských žen za minulého režimu. 

Proxima poté Hlavní soutěž doplňuje počiny s netradičním přístupem k vyprávění nebo formálně experimentujícími s filmovou formou. Z výběru této sekce působí navzdory své nenápadnosti vysoce lákavě chorvatské sociální drama rámované kriminální zápletkou Zlodějíčci či slovenské coming of age dílo Milovník, ne bojovník. 

Nesoutěžní část projekcí poté tvoří kategorie: 

• Zvláštní uvedení – premiéry a předpremiéry filmů nezapadajících v daném roce do soutěžní dramaturgie. Jistou zmínku si tu zaslouží konverzační dramedie Mistryně, s níž režisér a scénárista Bohdan Karásek vrací k sympatickému rozjímání nad partnerskými vztahy. Tomu se věnoval již ve svém zdařilém minimalistickém debutu Karel, já a ty z roku 2019. 
• Horizonty – světové snímky ze stávající festivalové sezóny, převzaté z programů dalších prestižních mezinárodních přehlídek. Mezi vrcholné zástupce této sekce patří podmanivé rumunsko–norské drama o střetu dvou národních kultur Fjord, oceněné před necelými dvěma měsíci Zlatou palmou na festivalu v Cannes. 
• Imagina – radikální a výrazně vybočující kinematografické vize. Jedním z nejvýraznějších počinů sem zařazených je osobité surrealistické drama o rybářské lodi možná ovládané duchy Růže z Nevady. 
• Future Frames – sbírka výrazných evropských studentských filmů od vycházejících filmařských osobností. Vyskytuje se mezi nimi také Orla, chválená rapová pohádka české umělkyně Marie Lukáčové kombinující hrané scény s odvážnými animacemi.  
• Po zavíračce – noční nebo půlnoční promítání aktuálních žánrových filmů. Sekce zahrnuje například českou předpremiéru v zahraničí rezonujícího meta slasheru Sex a smrt v kempu Miasma čím dál proslulejšího filmařstva Jane Schoenbrun, propojující žánrovou dekonstrukci s tematizací genderové identity i lidské identity obecně. 
• Návraty k pramenům – digitálně restaurované verze slavných i pozapomenutých titulů staršího data vzniku. Příjemně zde působí neoficiální a s největší pravděpodobností nezáměrné navázání na retrospektivu režisérské dvojice Emerica Pressburgera a Michaela Powella na loňské Letní filmové škole v Uherském Hradišti formou originálního díla z prostředí posmrtného života Otázka života a smrti z roku 1946. 
• Pocty – projekce přímo vázané na festivalové hosty 

Právě poslední kategorii se letos dostává mimořádné pozornosti. Organizátorům se tentokrát podařilo sezvat mimořádně hvězdnou a inspirativní skupinu hostů. Jmenovitě herce a režiséra Jesseho Eisenberga (Social Network), herečku a režisérku Maggie Gyllenhaal (Temný rytíř), herce Dustina Hoffmana (Všichni prezidentovi muži), Harveyho Keitela (Gauneři), Jeffreyho Wrighta (Batman) a Kevina Bacona (Apollo 13) a herečky Kyru Sedgwick (Closer), která je zároveň Baconovou manželkou, a Juliette Binoche (Anglický pacient). 

Převažující zástupce hereckého řemesla pak doplní kameraman Robert Richardson (Tenkrát v Hollywoodu), který se stejně jako Eisenberg setká s diváky v rámci diskusního panelu KVIFF Talks. Kromě toho každý významný návštěvník na festivalu uvede nějaké dílo související s jeho osobou. Obzvláště zajímavá je v tomto směru situace u Richardsona, který přiletěl z USA podpořit premiéru dokumentu Robert Richardson: Bílý Ďábel. Jeho autorka, česká kameramanka Jana Hojdová, v něm mapuje Richardsonovu kariéru i nečekané přátelství, které za zajímavých okolností s kameramanskou ikonou navázala. 

Zprávy z politiky 

Kromě hostů zastupujících kulturu vysokou, se Varům tentokrát vyhnou ani ti reprezentující kulturu nízkou, možná dokonce tu nejnižší. Českou kulturní obcí právem nenáviděný ministr kultury Ota Klempíř navzdory původně potvrzené neúčasti na festival přijel. Rozhodl se tak i přes nedávné hlasité odmítnutí ze strany návštěvníků Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici. Rozhodl se tedy riskovat další veřejné ponížení. Souběžně s filmy tak bude zajímavé sledovat i to, zda bude mít karlovarské publikum stejnou kuráž, jako to strážnické.