Matyášovi kamarádi otevřel v Alterně portál do svého podvědomí, Zapomělsem pak do toho našeho

Na koncert v Alterně se nedá netěšit. Prostor studentského klubu má komorní, ale zároveň velkolepou atmosféru. Každý to má blízko na bar a nikdo neunikne střípkům světla, které po prostoru vrhá diskokoule otáčející se nad publikem. Klubem zní tóny kultovní klasiky od Václava Neckáře. Zpívá, že tuhle kytaru koupil kvůli nám. 

Na pódium z hlediště vystupuje mladík s nosem přelepeným náplastí. Publikum jistě ví, o koho se jedná, i přesto se ale představuje. „Já jsem Matyášovi kamarádi a přijel jsem za vámi z Prahy,“ říká umělec do mikrofonu a rozhlíží se po publiku. „Klidně můžete ještě o krok blíž,“ směje se a dav lidí v hledišti opravdu postupuje o něco blíž. To už ale Matyáš otevírá svou show, jeho rychlý rap ihned vniká do osobního prostoru každého v klubu, zpomaluje až v myslích a v duši, kdy si posluchač uvědomuje váhu Matyášových slok.

Matyáš prosí o mlhu, chystá se zahrát song s názvem umělá mlha, který nahrál společně s brněnským duem KOSMETIK INSTITUT. „Kluci jsou můj nejoblíbenější brněnskej projekt,“ říká do mikrofonu, který má obalený v umělých květech. Publikum se směje a Matyáš hned pokračuje. „Teda hned po Alešovi,“ upřesňuje s provinilým úsměvem. Aleš alias Zapomělsem je dnes v Alterně na programu hned po Matyášovi. Dav je zase o něco blíž pódiu, kroutí se do rytmu hudby a už působí uvolněněji než na začátku.

Jeho texty jsou o mentálním zdraví a vlastním prožívání reality. Žánrově balancuje na pomezí rapu a indie a svými texty nebalí realitu do saténového závoje. Naopak, nekompromisně popisuje věci tak, jak jsou, a nebojí se je nazývat pravými jmény.

V hudbě se dlouho hledal, nemohl sladit žánr se svými texty. „Pak jsem se našel v Dušanovi Vlkovi a nahrál jsem písničku na jeho sample,“ usmívá se Matyáš. Klubem se rozlévá tajemná melodie songu matyáši ty nejsi Dusan Vlk. Matyášova hudba se dá vykládat i jako jeho vnitřní protest sám proti sobě. Sám sebe kritizuje a mluví k sobě jako k jinému člověku, který jedná bez svého vědomí. 

Mates ty nejsi Dušan Vlk,

Ani žádnej velkej kluk,

Nevim na co si tu hraješ,

Nikdys nesložil hudbu

– matyáši ty nejsi Dusan Vlk

Brána do naší mysli

Zapomělsem svou hudbou spíše zachycuje atmosféru a specifické pocity. Jeho písně hladí po duši a hojí ji svou nostalgií. Aleš většinou vystupuje ve dvou až tříčlenné sestavě – dnes se v Alterně loučí se svým kytaristou, hráli spolu pět let. „Tohle je poslední koncert s Milošem po mém boku,“ oznamuje melancholicky a publikum oba hudebníky posiluje potleskem a povzbudivým křikem.

Za umělci se objevuje projekce, za kterou stojí kreativní kolektiv Varna sdružující hlavně brněnské studenty interaktivních médií. Nejdříve vidíme živý pohled do publika, pak se vizuál mění do různých klikyháků a výbojů barev, které se po celou show střídají.

Aleš s Milošem zahrají i starší songy. Publikum se už vůbec nestydí a stojí namačkané těsně u pódia, na písničku BRNO*** skáče snad každý a nikomu nevadí, že nad Brnem se už sníh dávno nesnáší a že pravděpodobně nikdo z nás nikdy nebydlel v bytě centru, o kterém Aleš zpívá.

Hudba Zapomělsem je současně i komentářem k politicko-společenskému dění. A to jak explicitně, tak tiše. V songu z východu mráz padají konkrétní jména, publikum je naštvaně a vášnivě křičí. Kolektivně vzdycháme nad válkou, úzkostí a váhou slov o ní, která je dnes tíživější než kdy dřív. O nebezpečí mluví s lehkostí a bez strachu. 

Zůstanu tu s tebou, zapálený nebe

Neboj se lásko, utečeme spolu,

Když to nepůjde, pošli mi vzduchem pusu na frontu

– z východu mráz

Ke konci se Aleš ptá, jestli chceme pokračovat. Publikum jásá a je jasné, jaká je odpověď. Domů se ještě nikomu nechce. Kluci tedy ještě hrají pár starších písniček, i jejich song Medvěd Josef, ačkoli nám říkají, že ho hrají neradi. Pojednává totiž o vrahovi.

Zapomělsem chystá na jaře vydat novou desku a já se nemůžu dočkat, až ji, možná zase v Alterně, v celé své kráse potkáme. Kluci se loučí a mně nezbývá než proplout tmou na zastávku a nést se nočním Brnem domů.