Love songy generace Z jsou o nostalgii a nejistotě v digitální době

Dvě postavy v oblaku umělé mlhy. Synťáky přenáší posluchače do nočního města. Pouliční lampy, promrzlé prsty a sluchátka v uších. Dvojice Mikuláš Mahr a Ema Němcová coby projekt Media service vytváří originální klubovou hudbu, která vás vrátí do nultých let. Beaty balí do peřinky a zpívají jim ukolébavky. Vzniká zajímavá kombinace dream popu, ambientu a club music.

Zatím vydali jediné album s názvem MY KEY IS THE LAST SWORD. To vyšlo letos v květnu a kromě okouzlujícího vokálu se vám na něm bude líbit zasněný backing track, nasáklý estetikou nultých let. Ideální k poslechu, když vám ujede rozjezd a prší.

Co pro nás znamená domov?

Deštivý večer se proměňuje v elektronické tornádo. Publikum se míhá v oslepujícím světle stroboskopu, zatímco silueta rappera na stagi proplouvá kolem DJ pultu. Anki je alternativní rapper, který letos získal cenu Vinyla za album I WANT TO FEEL SAFE. Vytváří autentický rap o problematickém dospívání v západních Sudetech, vzpomíná na dětství, rodinu a velkým tématem je pro něj taky domov.

Jeho kořeny sahají do Vietnamu a on tak sdílí s posluchači autentickou osobní výpověď člověka, který se sice narodil v Česku, ale pro místní stále není Čech. Téma nepochopení migrace rozebírá například v tracku První sníh. Otevírá komplikovaná společenská témata, která reflektuje s odstupem tak, jako by byl ve společnosti nebo i ve svém vlastním životě pouhý pozorovatel. Drsné elektronické beaty v kombinaci s jeho syrovým projevem působí osobitě a blízko.

Podej mi ten Elfbar

Pražská kapela Dukla tvoří od roku 2018 indiepopové kytarovky. Jejich písně jako I.P. Pavlova nebo Ruce v kapsách bych popsala jako kultovní. Hlavně teda v Praze, protože jakmile pojmenujete písničku po zastávce metra, musíte počítat s tím, že si vytvoříte silnou základnu fanoušků orientovanou právě tam.

Po loňském úspěšném albu Stejný lepší letos vydali EP Další rok. S každým singlem se posouvají stále blíž k současné klubové scéně. Přesto v jejich zvuku zůstává to pure indiečko. Melancholický vokál Lukáše Vydry a naivní nostalgické texty o lásce i životě v Praze doplňují chytlavé melodie a barvité synťáky.

Diváci zpívají texty tak úpěnlivě, že skoro překřikují kapelu. Většinu písní poznávají fanoušci už z prvních tónů a hned vykřikují jim známé verše. Starší píseň Sídliště Mír hraje frontman jen za doprovodu akustické kytary a celý sál zpívá s ním. Připomíná mi to atmosféru u táboráku. Jestli vyjde další vydání zpěvníku Já, písnička, tak tenhle song bude na straně jedna.

Největší šílenství nastává, když si kapela k jednomu z přídavků přizve Ankiho. Ten si bere mikrofon a se slovy: „Josefe, nemáš Elfbar?“. Song Elfbar z nejnovějšího EP není o propagaci oblíbené elektronické cigarety. Je to výpověď mladého člověka, který zažívá pocit prázdnoty a vyhoření.

Like, comment, follow

Jsme první generace, která si lásku ukazuje pomocí srdíček na sociálních sítích. Místo květin si darujeme follows a poprvé to mezi námi zajiskří, když se matchneme v seznamovací aplikaci. Naše vnímání lásky a intimity se odráží i v hudbě. A proto už pro nás love songy nejsou plné vášně jako od Whitney Houston.

Romantická gesta nahrazuje nejistota a introspekce v digitálním světě. Dnešní zamilované slaďáky jsou mnohem syrovější. Jsou křehké a melancholické, zároveň plné emocí vrytých do textů i hudby. Díky tomu i elektronický rap může být love song.

Fotogalerie: Dukla, Anki a Media Service na Flédě