Kinotipy březen: Z festivalů na Oscary a žánrová všehochuť

Březen lze považovat za dobu vhodnou ke zhodnocení prvního čtvrtletí daného roku v jakékoliv kategorii. A ačkoliv v některých jiných disciplínách by příliš optimismu nebylo zrovna na místě, filmová distribuce se snažila svým početným a pestrým výběrem dělat už od začátku ledna diváctvu radost. Od uchazečů o nejprestižnější filmové ceny přes velebená festivalová díla po znamenité příslušníky různorodé žánrové zábavy bylo v podstatě vždy na co inspirativního zajít. I když jsou březnová uvedení v tomto směru výrazněji zhuštěny do dvou premiérových dat, pokračují v nastoleném trendu rozmanitosti distribuovaných snímků. 

Na druhou stranu sem z února přechází i jedna negativní tendence. Zřejmě kvůli neúspěchu při vyhlašování oscarových nominací zmizela z plánu premiér jedna osobitost a vyzařující kinematografická záležitost. Konkrétně jde o počin Testament of Ann Lee filmařky Mony Fastvold, která předloni figurovala jako spoluscénáristka a členka producentského týmu u oceňovaného filmu svého životního partnera Bradyho Corbeta Brutalista. Její muzikálové životopisné drama o zakladatelce sekty tzv. Shakerů, kteří víru v Boha projevovali pomocí specifických tanečních pohybů, působilo na první dobrou jako originální a podmanivá umělecká vize stojící za vidění na velkém plátně. Navzdory této ztrátě by však byla škoda jenom smutnit, níže vybrané snímky mají potenciál ji do velké míry vynahradit.  

Dva prokurátoři  

(Sergej Loznica, Francie, 117 min) 

„Historia magistra vitae“, tedy dějiny jsou učitelem života, říkával už v antickém Římě politik a filozof Marcus Tullius Cicero. Snažil se tak vyjádřit myšlenku, že by lidstvo mělo reflektovat své chyby, aby se z nich mohlo poučit do budoucna a neopakovalo je. Vzhledem k tomu, jak se to lidem dařilo a daří, se možná tak nějak vyvrbilo jiné filozoficky laděné rčení, a to „umění napodobuje život.“ Jinak řečeno, umění může lidské civilizaci její chyby zkusit omlátit o hlavu. A takové nastavení je prý do značné míry vlastní i snímku Dva prokurátoři. 

Rok 1937 je v Sovětském svazu obdobím čistek, kdy se Stalin pomocí vykonstruovaných obvinění a následných procesů zbavuje všech, kdo by mohli v zemi sloužit jako opozice vůči jeho režimu. Z jedné z věznic navzdory přísným kontrolám uniká jistý vzkaz, který se dostává až k mladému idealistickému prokurátorovi Korněvovi. Ten se ve svém morálním zápalu pouští do rozplétání pozadí dobových událostí, které ho nevyhnutelně směřuje ke konfrontaci s mocenskou garniturou. 

Dva prokurátoři představují dle dosavadních festivalových ohlasů depresivní, pomalu vyprávěnou a z dlouhých přesně komponovaných scén vystavěnou výpověď o nejtvrdších časech Stalinovi hrůzovlády. S čitelným přesahem do dnešní doby, který je ještě umocněn výrazným zobrazením absurdity mechanismů totalitního zřízení. Koprodukční počin Sergeje Loznici, ukrajinského režiséra běloruského původu žijícího v Německu, česká kina uvedou od 5. března.              

Nevěsta! 

(Maggie Gyllenhaal, USA, 126 min) 

Jako kdyby Chudáčci Yorgose Lanthimose potkali Bonnie a Clydea od Arthura Penna. Tak zatím z dostupných materiálů působí premisa a image nového pojetí příběhu o Frankensteinově nevěstě. Talentovaná Maggie Gyllenhaal, která se od úspěšné herecké kariéry v posledních letech přesunula k režisérské činnosti, totiž bude v rámci svého frankensteinovského vyprávění zřetelně sázet na silnou emancipační rovinu a rámec dobové gangsterské romance. 

Oživování zavražděné ženy ze strany Frankensteinova monstra a jeho spřátelené vědkyně doktorky Euphronius se tak odehraje ve 30. letech minulého století ve zločinem prolezlém Chicagu. Nevěsta ale po svém stvoření rozhodně nechce být jen něčím výtvorem a začne po boku svého partnera velmi nespoutaným způsobem demonstrovat vlastní svobodu. Společně se poté vydávají na revoluční a vražednou cestu. Kvůli jejich činům i odlišnosti se o ně však brzy začne zajímat policie. 

Gyllenhaal význam svého druhého režijního počinu podtrhla kromě sympaticky netradičního pojetí osvědčeného námětu také prominentním hereckým obsazením. V hlavních rolích se diváci mohou těšit na pravděpodobně brzy oscarovou Jessie Buckley (Hamnet) a Christiana Balea (Batman začíná). Sekundovat jim pak budou například Annette Bening (Americká krása) nebo rodinní příslušníci režisérky, tedy její bratr Jake Gyllenhaal (Zodiac) a manžel Peter Sarsgaard (Muž se železnou maskou). Film má českou premiéru 5. března.               

Poberta 

(Ondřej Hudeček, Česko, 118 min) 

Říká se, že příležitost dělá zloděje. Očividně dělá i zajímavě vyhlížející tuzemský filmový projekt, který má výše zmíněné rčení jako motto. Jeden z největších českých filmařských talentů současnosti Ondřej Hudeček konečně dostal šanci natočit svůj celovečerní debut. Smutným paradoxem je, že na jeho premiéru dochází až více než deset let po ocenění Hudečkova počinu Furiant cenou za nejlepší režii krátkometrážního filmu na prestižním festivalu nezávislých filmů Sundance. V originalitou sršícím vyprávění o dětství a mládí dramatika a dramaturga Národního divadla Ladislava Stroupežnického tehdy představil svůj sebevědomý tvůrčí styl. Ten je tvořen především schopností originálním způsobem prolínat žánry, smyslem pro jedinečný černý humor a vizuálním stylem stavějícím na esteticky výrazných nažloutlých odstínech obrazu. 

A tyto osobité autorské charakteristiky režisér zřejmě neopustí ani ve své dlouhometrážní hrané prvotině Poberta. Tentokrát se však dějově přesune z druhé poloviny 19. století do minulosti nedávné. Konkrétně do jara roku 2020 na začátek covidového lockdownu. Zlodějíček Lupyn se po návratu z vězení do rodné jihomoravské Strážnice rozhodne pomoci regionálním podnikatelům přežít dobu pandemie dosti neortodoxním způsobem. Na základě vzájemné dohody je začne se svými kumpány vykrádat, aby oni mohli inkasovat peníze z pojistek. Svým počínáním ale zároveň vyhlásí „válku“ místnímu mafiánovi, který má na pozemky místních spadeno. 

Snímek slibuje kombinaci bizarní heist komedie a sociálního komentáře k českým nešvarům, které v čase covidu výrazně nabobtnávaly. Jak se tento svěže působící mix s Matyášem Řezníčkem (Vlny), Václavem Neužilem (Zátopek), Stanislavem Majerem (Vlastníci) nebo Denisou Barešovou (Podezření) v klíčových rolích povedl může české diváctvo v kinech zjistit od 5. března.  

Hlas Hind Radžab 

(Kaouther Ben Hania, Tunisko, 89 min)  

Někdy může i hraný film svým dokumentaristickým přístupem a vhodně zvoleným tématem překračovat hranice běžné fikce. Takové pojetí zvolila pro svůj nejnovější snímek Hlas Hind Radžab i tuniská režisérka Kaouther Ben Hania. Propojením hraných scén z ústředny humanitárních pracovníků a záznamů skutečných telefonních hovorů z tísňové linky, se rozhodla realisticky zmapovat jednu dílčí, ale hrůzy izraelsko-palestinského konfliktu působivě ilustrující tragickou událost.

29. ledna 2024 přijímá humanitární organizace Palestinská společnost Červeného půlměsíce tísňové volání od šestileté dívky jménem Hind Radžab. Ta zůstala zaklíněná ve zdemolovaném autě poté, co na něj vystřelil izraelský tank, přičemž při napadení zemřelo několik jejích příbuzných. Záchranáři se snaží s děvčátkem navzdory přetrvávajícímu palebnému útoku udržet kontakt a co nejrychleji jí zajistit pomoc.   

Film se loni při své premiéře na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách dočkal skoro dvaceti čtyř minutového potlesku ve stoje a na zakončovacím ceremoniálu získal Velkou cenu poroty. Navzdory jisté kontroverzi kolem etické stránky využití reálných audio materiálů američtí filmoví akademici dílo nominovali také na Oscara za nejlepší mezinárodní film. A v době jeho české premiéry 19. března již bude jasné, zda v klání uspěl, nebo ho převálcovala silná konkurence, které ve své kategorii čelí. 

Spasitel 

(Phil Lord & Christopher Miller, USA, 157 min) 

Sci-fi blockbustery zabývající se nástrahami kosmu nebo tajemstvími mimozemského života měly své hvězdné období kolem poloviny minulé dekády. Tehdy do kin zamířily například Interstellar Christophera Nolana, Marťan v režii Ridleyho Scotta či Příchozí pod vedením Denise Villeneuvea. Od té doby zástupců tohoto subžánru navzdory jeho popularitě v kinech výrazně ubylo, přesto se však daným námětům občas někdo z filmových tvůrců věnuje. Jeden takový k nám aktuálně míří v podání filmařů, jejichž originální kreativní přístup již zajistil několik výrazných filmových zážitků.         

Režisérské duo Phil Lord a Christopher Miller má za sebou velice nápadité animáky jako LEGO® příběh a Zataženo, občas trakaře nebo dvojici energických kriminálních komedií 21, potažmo 22 Jump Street. Nyní se po dvanácti letech, v průběhu kterých se přesunuli ke scenáristice a produkci oscarového animovaného počinu Spider-Man: Paralelní světy i jeho pokračování, vracejí na režijní pozici. Jako svůj nejnovější projekt si vybrali adaptaci románu Spasitel spisovatele Andyho Weira, autora knižní předlohy i u výše zmíněného Marťana. Příběh se točí okolo učitele přírodopisu Rylanda Grace v hereckém podání Ryana Goslinga (Barbie) vybraného pro splnění nanejvýš důležité vesmírné mise. Musí zabránit vyhasínání Slunce tím, že rozluští původ záhadné substance, která z hvězdy vysává energii. Při snaze zvládnout svůj úkol navíc naváže nečekané přátelství.  

Lord s Millerem na snímku spolupracovali se scénáristou Drewem Goddardem, který adaptoval již Marťana_, a mimo to má ve své filmografii i scénář k odvážnému hororu s komediálními prvky Chata v horách. Zdá se tedy, že se daná látka dostala ke správnému tvůrčímu týmu, z jehož fantazie může s velkou pravděpodobností vzejít zábavná a okouzlující podívaná. Všichni fanoušci, kterým tento typ kosmické sci-fi chybí, ale nejen oni, mohou film v českých kinech navštívit od 19. března.      

Tajný agent 

(Kleber Mendonça Filho, Brazílie, 158 min) 

Na 19. března připadne také české uvedení dalšího titulu spojeného s letošními Oscary. Brazilský snímek Tajný agent s osvědčeným Wagnerem Mourou (Narcos) v titulní úloze si již po světové premiéře na loňském Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes, kde obdržel ceny za nejlepší režii a nejlepšího herce, získal pověst komplexního cinefilního pokladu. Napříč sezónou filmových ocenění pak často bodoval v kategoriích nejlepší mezinárodní/cizojazyčný film a nejlepší herec, a to například i na Zlatých glóbech. Nyní už se čtyřmi nominacemi, včetně té hlavní za nejlepší snímek roku, směřuje k oscarovému večeru. V době své premiéry u nás ho však bude mít už stejně jako Hlas Hind Radžab za sebou. 

Děj se dotýká období druhé poloviny 70. let minulého století, kdy v Brazílii vládla vojenská diktatura. Marcelo přijíždí v době karnevalových oslav do města Recife, aby se shledal se svým malým synem. S sebou si ale přináší zátěž z minulosti, kvůli které má v patách nebezpečné pronásledovatele. Námět, ze kterého by mohl snadno vyjít standardní politický thriller, ale nabízí v rukou režiséra, scénáristy a bývalého filmového kritika Klebera Mendonçy Filha něco víc. 

Autorova hluboká znalost žánru a jeho pravidel, vyvěrající z jeho původní profese, mu totiž umožňuje jejich překvapivé převracení a podrývání. Místo klasického odvyprávění thrillerové zápletky tudíž Tajný agent láká spíše na jejím prostřednictvím podanou sofistikovanou úvahu o minulosti, a o tom, jaké viditelné i neviditelné stopy zanechává. A samozřejmě také zajímavou ukázku překvapivých možností práce se zažitou žánrovou formou.

Foto: IMDb