Kilty a tetování, moshpit, ale i tancovačka. Mr. Irish Bastard přivezl do Brna kus Irska a upřímné radosti z pohybu

Hned po sestupu do prostor Metro Music Baru září od podia zelené světlo. Potkávám návštěvníky v tričkách kapely, na kterou jsme dnes všichni přišli, případně v tričkách jiných celtic punkových kapel jako Dropkick Murphys nebo Flogging Molly. Spousta pánů má bekovky, jakoby ve stylu Peaky Blinders, tetování a zahlédnu i dva nebo tři kilty. Dnešní večer se ponese ve znamení klasického rocku střiženého irskou a keltskou tématikou – taky známého jako celtic punku. Banner na stagi hlásí program jasně – Mr. Irish Bastard, fine Irish drinking music. 

Neznalý posluchač by mohl nabýt dojmu, že se kapela vypravila do Brna až z dalekého Irska. Zdání ale klame. Mr. Irish Bastard vznikl v roce 2006 v německém Münsteru. Od té doby se stihl etablovat na německé celtic punkové scéně, kde se v daném žánru zařadil například vedle starších Fiddler’s Green. V porovnání se zbytkem Evropy je v Německu celtic punk velice populárním žánrem a i když Metro Music Bar nehlásí vyprodáno, rozhodně není prázdno. V Čechách jde sice o okrajový žánr, o to víc si ale komunita koncerty užívá. Kapela letos slaví 20 let na scéně a Brno je první zastávkou v rámci menšího turné, které ale bude mít 3 zastávky i v Japonsku. 

Jako intro Mr. Irish Bastard použije tradiční folkově znějící skladbu obohacenou o basy a bicí. Hned od prvních tónů se před stagí objeví pár a držíce se za ruce spolu tančí a skotačí do rytmu. Právě skákavé rytmy jsou pro tradiční irskou folkovou hudbu typické. Pokud to člověk má rád, roztančí ho to hned. A v případě Mr. Irish Bastard je tahle energie ještě posílená rockovým nářezem. Úvodní tančení se hned s první písní Kingdom of the Sun změní ve skákající kotel. 

Od třetí skladby v pořadí – I Smell the Blood – už běží moshpit. Malý, ale energický. A potkávají se v něm všechny věkové kategorie. Starší, mladší, holky i kluci a já. I přes svoji okrajovost je to mezigenerační hudba a to se mi líbí. Po celou dobu show kotel osciluje mezi tancem a moshpitem. Několik jedinců má sice trochu víc upito, ale říkám si, hej, však banner na stagi to říká jasně. Spousta textů o tom vlastně i je. Ale ne jen o pití a rvačkách.

Mr. Irish Bastard má texty i o takových normálních a běžných věcech, jako je láska, nešťastná láska, lodě a námořnictvo, piráti, Amerika a Irsko… Pár z nich je jen o tom, že člověk někam kračí a vlastně ani neví kam. Nebo že možná od něčeho utíká. Třeba při baladě End of the World tempo zpomalí a celý klub se jen pohupuje do rytmu. Jeden pár spolu i plouží. Kdyby to bylo v hale, bylo by to na světýlka a zapalovače.

I'm at the end of the world in a lonely bar

Let sorrow rain

Let the sun shine

I'm surrounded by demons

And the most of them are mine   

– End of the World

Nazvučení je vcelku dobré, obě kytary se hezky doplňují. I když je to dnes večer z nějakého důvodu bez akordeonu a cínové píšťaly, tou folkovou částí hudebního ansámblu jsem vskutku okouzlen. Jeden z členů střídá mandolínu a banjo a houslistka mi svým umem doslova učarovala – ten nástroj má neuvěřitelnou sílu. Při předposlední písni Captain O Captain se jí, a ne prvně, dostává prostoru na sólo. Rezonuje to celým klubem. Tahle folková a rocková kombinace prostě tvoří recept na skvělý večer a upřímnou radost z pohybu v neutuchajícím tanečním kotli. Po celou dobu koncertu kapela udržuje nasazení na sto procent. Je vidět, že ta radost mezi publikem a kapelou je vzájemná. Ono aby nebyla, v takhle intimním prostoru. 

Po poslední písni, rozloučení a obligátním vytleskání k přídavku aka “one more song” se Mr. Irish Bastard už definitivně rozloučí ještě dvěma skladbami. Zazní Black Eye Friday a jejich nejznámější I Hope They Sell Beer in Hell. Při ní moshuje a skanduje většina zúčastněných na tanečním parketě. S tímhle ironickým anthemem se Mr. Irish Bastard loučí. Bylo to krásné, taneční, skákající a upřímné. Pro fanoušky i všechny ostatní. A komu to v Brně nestačilo, 3. října si to může s touhle německou partou zopakovat v pražském Rock Café. Tak sláinte!

I've never been good, but I've never been bad

Just one of the boys, just one of the lads

And when they wrap me up

And send me out to sea

I hope they'll say a prayer

I hope they'll drink to me

— I Hope They Sell Beer in Hell