Iron Maiden tahají na Rock For People tradiční rockové publikum. V neděli se hrálo téměř výhradně heavy

Bonusový den na Rock For People má úplně jinou energii než celý festival – bylo to tak i loni a je tomu tak i letos – ačkoli oproti loňskému roku nás letos dnem provází chladný vánek a ne rozpálený vzduch. Kempy už zejí prázdnotou, po lidech zůstávají jen čtverce slisované trávy. Jde jasně poznat, kdo přijel jen na tento den a kdo tu drtí den pátý – obzvlášť podle čistoty nohavic kalhot, bot a také kruhů pod očima. Neděle slibuje nejtvrdší lineup za celý festival.

The Molotovs britských ostrovů sázejí na typický zvuk britského rocku a naroubovali na něj punkovou dravost. Výborně se díky své mladické energii hodí na začátek dne. Spolu s jejich image, která se skládá z precizního sestřihu a skvěle padnoucích outfitů, vytváří dojem dětské star, která se dala na cestu divokosti. Jsou jednou z vycházejících hvězd rockové scény, která už získala pozornost od velikánů jako Green Day.

Militarie Gun pak provází posluchače rockovými melodiemi, které se zprvu nezdají být ničím zajímavé. Když se ale posluchač zaměří na texty a začne si v hlavě spojovat jejich významy, show se náhle promění z rockového houpání a řvaní v něco syrovějšího. Frontman Ian Shelton před publikem odhaluje své nitro skrze upřímné texty a nebojí se zabředávat ani do nepříjemných, osobních rovin – jeho boj s alkoholismem je jedním z ústředních témat poslední desky God Save The Gun. Kdo jeho angličtině rozumí, zůstává stát jako přikovaný. Proti jeho intimní, bolestivé zpovědi schované za výrazné kytary působí barevná letní stage Evropy 2 jako pěst na oko.

Zástupců české scény není dnes na programu málo – tím nejznámějším zástupcem je kapela Alice v sestavě s Danielem Bártou. Proslavila se v 90. letech s deskou YEAH!, od které letos uběhlo 35 let. Na jejich vystoupení už se schází velký dav fanoušků rockové hudby, kteří oceňují českou klasiku. Alice by se dala zařadit mezi legendy české tvrdé hudby z devadesátek, což se projevuje i na složení davu. České rockové hity prostě k tradičnější podobě dnešního dne patří.

Na Evropě 2 hrají vlci – kapela Man With A Mission je dnešním největším hudebním bizárem. Pět Japonců hrajících ve stylu alternativního metalu získalo svými bizarními kostýmy celosvětový úspěch. Fanoušci anime je možná poznají z theme songu anime seriálu The Seven Deadly Sins nebo Demon Slayer. Hrají naprosto výhradně ve vlčích maskách, což je součástí celé jejich komplikované backstory a zároveň výborným poutačem pozornosti. Publikum si to zřejmě užívá, tleská a headbanguje jak na písně kapely, tak i na jejich cover Thunderstuck od AC/DC.

Trocha jemnější hudby

Naproti na stagi Petra Svobody se chystají britští indie The Lilacs. Jsou jedním malým přešlapem v jinak velice kvalitním lineupu. Ne všechno může být perfektní. The Lilacs mají výborně vyšperkovanou akustiku, ale trochu jim pokulhává zpěv. Frontman se nemůže naladit na zbytek kapely, a tak set působí jaksi roztrhaně a vypadají jako úplní nováčci, ačkoli Rock For People není jejich první festivalovou show.

Se svým lehce monotónním zpěvem láká na svůj set Cold Meat Party. Jsou skryti v úplném rohu areálu na Reflex stagi a většina dnešních návštěvníků se ve stanu spíše schovává před silným větrem, který v kempu začíná odnášet stany. Česká kapela s citlivými texty se pohybuje někde mezi jemným garage rockem a indie. Publikum zprvu posedává a vypadá ohledně hudby nejistě, ale frontman si je brzy získá svým cynickým a ostrým vtipem. Pak už se začnou houpat do jemných rytmů spolu s kapelou.

Ačkoli je nedělní lineup víceméně tvrdší, aby nasytil nově příchozí fanoušky Iron Maiden, a rozmanitost se tak hledá hůře, stále se z programu dají vybrat zajímavé alternativy k rockové a metalové hudbě – jen už to není main stage. Na stagi Petra Svobody se podvečer chystá mladá americká folková písničkářka Linka Moja. Se svou krátce střiženou ofinou, dlouhou sukní a obyčejnou akustickou kytarou působí přívětivě a méně děsivě – ne jako obrovské kapely, které si za své berou velká pódia.

Je veselá, hravá, a má krásný, jemný hlas. Vypadá mírně vyplašeně a její ruka se na strunách kytary lehce třese – často se omlouvá za špatné akordy nebo chybu v písni. Své publikum ukolébává pomalými, houpavými melodiemi o maloměstském životě. Je krásným osvěžením před hardcorovým večerem. Nejeden návštěvník v Iron Maiden tričku během jejího setu pospává v rozkládacích lehátkách.

Je zvláštní sledovat ten rozdíl. “Vypadá to tu jako na srazu motorkářů,” padne od jednoho pětidenního návštěvníka. Není to špatné přirovnání – publikum zestárlo. Speciální bonusový den působí jako úplně jiný festival. Místo rozmanitých nabídek jídla a drinků volí pivo a langoše, na které se stojí obrovská fronta. Tradiční české publikum je úplným kontrastem k tomu, které festival vyhledává v standardních čtyřech dnech. To ale jen potvrzuje festivalovou multižánrovost.

Bouřlivý závěr

Výjimka ale potvrzuje pravidlo. Na Evropě 2 stagi měli sice původně hrát Alexisonfire, ale z logistických důvodů museli svůj set zrušit a jejich místo vyplnili britští The Hara. Tříčlenná alt-metalová kapela se na Rock For People ohřála jako žádná jiná – odehráli totiž celkem tři různé sety během celého festivalu. Tento přidaný je z nich nejtvrdší. I tak jsou v něm slyšet prvky elektroniky a melodické linky, které dokreslují image celé kapely. Mimo zamilované tracky jako Violence dojde i na pořádné moshpity, kterých dnes bylo pomálu. Lidé se roztočí. Kdo se netočí, nosí frontmana Joshe Taylora na rukou.

Nad areálem se už naposledy stahují mračka. Z obrovských reproduktorů vyhrávají klasické rockové a heavy metalové skladby. Na malých obrazovkách svítí grafika kapely Iron Maiden kompletní s maskotem Eddiem. Všichni vědí, proč jsou tady a všichni vědí, na co čekali.

Začínají s desetiminutovým zpožděním, ale když spustí, neuvěřitelně to odpálí – teda, tak to asi musí vypadat u pódia. Kdo nestojí v nejbližších řadách, nevidí nic. Světelné tabule zhasnou a diváci jsou tak odkázáni pouze na svůj sluch, který je ale také může klamat – začíná se intrem Doctor Doctor, která je zahraná celá z reproduktorů i včetně nahraného potlesku. Pro znalce je to známé, ale neznalci zůstávají zmateně koukat.

Pak už ale začínají doopravdy. Akusticky perfektní, na svůj věk neuvěřitelně pohybliví dědové českému publiku dokazují, proč jsou tak proslulí. Jsou jednou z největších heavymetalových kapel na světě a z dobrého důvodu – jejich speciální set do kterého zařadili pouze skladby do roku 1992 ukazuje jejich talent.

Trochu ale hapruje technika. Zatímco vepředu se dostává posluchačům dostává kvalitní show, vzadu jsou diváci očima přikovaní k malým světelným tabulím, které promítají obraz černobíle – ačkoli to je jen filtr – spolu s vizuálními prvky plamene nebo jiné grafiky. Tím pádem toho moc nevidí. Zároveň jsou vzadu Iron Maiden slyšet jaksi potichu, jakoby zpěvákovi zvukaři nevytáhli hlas. A zima, kterou způsobuje celodenní větrné počasí, se zažírá pod kůži.

Vpředu si tak mohou fanoušci užít poslední českou zastávku Iron Maiden v rámci jejich Run For Your Lives tour, která bude asi na dlouhou dobu posledním turné kapely, vzadu ovšem téměř nic nevidí a neslyší. Na davu se to projevuje, kdo není pohlcen show, pomalu se odebírá pryč i přes nadupanou světelnou show a nejlegendárnější písně jako Fear of the Dark. Někteří se přesouvají na poslední koncerty neděle – God Is An Astronaut nebo Scene Queen. Jiní už opouští areál, míří na kyvadlovou dopravu zpět do Hradce Králové nebo jdou spát.

Rockáč tedy končí. Náš prochladlý, bahnitý, ukřičený rockáč. Návštěvníci odjíždí unavení, špinaví a promrzlí, s batohy plnými oblečení do pračky, s botami co vyhazují do nejbližších popelnic. A přesto jsou neuvěřitelně šťastní, že už kontrolují stránky ohledně lístků na rok 2027. Brány Parku 360 se zavírají. Ale už je to jen 365 dní do dalšího Rock For People.

Fotogalerie z nedělního Rock For People.