Hyperpop o zelenině. VGTBL.PL prezentují polskou kulturu v její nejbizarnější podobě

Privátně to nazývám “eurobizárem”. Umělci – obvykle hubení mladí kluci s nízko nasazenými kalhoty, velkými pásky, odrostlým barevným mulletem a malými 2000’style brýlemi – kteří tvoří hudbu založenou na subverzi a bizáru. Kapitalizují na internetovém absurdismu a meme kultuře a hojně s nimi pracují ve své tvorbě. Joost Klein je velkým průkopníkem eurobizáru, na Slovensku by to byl FVLCRVM. V Polsku tuto roli plní duo VGTBL.PL.

Poprvé jsem je viděla na brněnském Pop Messe, kdy zaplnili vnitřní stage od baru až po vstup. Reprezentovali sami sebe jako Pata a Mata a oblečeni v jednom triku zpívali o rajčatech a bramborách. Eurobizár je jeden z mých guilty pleasures, takže samostatný koncert byl jistota.

Chapeau Rouge je… zajímavá volba. Když člověk sejde dvě patra do sklepa z přízemního baru, potká ho nejen další bar, ale taky špatně osvětlený cihlový sklep, pár barových židlí a malé podium. Je to jeden z těch starých sklepů, které se od sedmdesátých let moc nezměnily, možná jen byly odvlhčeny. Trochu mi připomíná mučírnu – a zvukař je doslova zavřený v kleci u zdi.

Kromě mě a fotografky Barči tu moc lidí není. Teda, vyjma slečny u vstupu a barmana tu není nikdo. U skromného merch stánku stojí Franek Warzyva a Młody Budda – Pat a Mat, duo VGTBL.PL. Barča se s nimi hned dá do řeči v polštině a je vidět, že svou mateřštinu kluci slyší rádi. Opadá z nich lehká nervozita, když nás vidí, a dojde jim, že někdo doopravdy došel.

Dalšími příchozími jsou dvě postarší paní, které se headlinerem nezdají být příliš zaujaté a odchází si sednout  na židle ke stolku u stage. Brzy k nim přiběhnou dva mladí kluci a začnou s nimi vesele mluvit – Upground.

Hip-hopová mládež stále existuje

Čtveřice mladých pražáků pod jménem Upground bere esenci oldschoolového hip-hopu a zasazuje ho do moderního pojetí se silným podkresem synťáků až EDM a grime beatů. Jsou úplně novým objevem, ale nenechají se odradit nízkou návštěvností a prostě si nekompromisně jedou to svoje.

Mají venku jedno EP – Patent. Hrají si s beaty a hlavně na ně vrství své hlasy.  Překrývající vokály dodávají rapu kvalitu jakéhosi experimentu. Na klucích je vidět autentická radost z vystupování, z toho že mohou předvést co umí, a to lidi vtahuje do jejich show. Hodně mi připomínají nyní už dost oldschoolové WWW Neurobeat, hlavně tempem a prací s textem. Vibe mají spíš jako o dost populárnější Gufrau – mladí kluci, kteří chtějí dělat hudbu a být slyšet.

Možná by to chtělo si příště nachystat setlist, aby věděli, v jakém pořadí hrají songy. Je ale milé sledovat je se v přímém přenosu rozhodovat, co vlastně budou hrát dál. Jsou ještě mírně neohrabaní v synchonizaci, ale to není nic, co by ubíralo jejich show na potenciálu. Odehrají nám celé EP a publikum nechají rozprouděné na hlavní akt večera.

Rajče na stagi, rajče na plátně, rajče v davu

Franek vychází na stage a jí u toho rajče, Budda ho následuje s elektrickou kytarou v ruce. Už tímto ladí tón celého večera – nemám čekat nic seriózního. Tohle je zábava, tohle se nebere vážně. Přibylo lidí, Čechů i Poláků, kteří si přišli poslechnout mateřštinu na stage.

Tematicky k Frankově svačině jsou první dvě písně věnované rajčatům neboli pomidorům, jak se jim říká polsky. Během setu zuřivě překládám a domýšlím si význam písní z vrozené slovanské schopnosti rozumět zahraničním bratrancům. Pro vizualizaci tematu jednotlivých písní pomáhají projekce na plátně za kluky. Objevují se na nich obrovská rajčata, brokolice demolující Paříž, kedlubna tančící v New Yorku…

Set se točí nejen okolo zeleniny, ale taky okolo meme kultury jako takové – třeba když si z Čechů kluci nepřímo dělají legraci za populární český meme “Bober kurwa” v písni Bober (Who Am I). Některé songy odkazují na jejich domovinu – Nice from Poland. Nic není bráno vážně, nic není klukům svaté. Snad jen jejich zelenina a rostliny doma ve Varšavě, kterým věnovali celý song Green Friend.

Na kontě mají jedno album s názvem Vegetables Worldwide, což byl i jejich původní název, než se loni přejmenovali na nynější zkratku. Mimo to mají spoustu singlů, jak v polštině tak nově i v angličtině. Temata jsou různá – zelenina, Polsko, letadla, zelenina, bobři, zelenina…

Jedno je jasné. Kluci se nebojí absurdity, nebojí se experimentovat s žánry a nestydí se za chyby. Píseň Komputer je prakticky lovesong jejich počítači, ze kterého všechny tracky pouští, protože má tendenci se každý koncert rozbít. Asi je jejich zpěvem okouzlen, protože náš set přežije bez poruchy.

Jejich vystoupení rozbíjí zaryté představy o Polsku – konzervativním, rigidním, křesťanském Polsku, kde se nikdo nebaví a všichni jedí brambory. O tom VGTBL.PL taky mluví v jejich snad nejpopulárnějším songu Święto Ziemniaka. Ukazují úplně novou stránku Polska, mladou kulturu co se nebojí bavit, nebojí se řvát a tančit.

Franek v průběhu setu kouše do toho velkého rajčete, nakonec si ho omlátí o hlavu a pak ho hodí do rozesmátého a roztančeného davu. Mám pocit, že by to mělo být naopak, ale na tradici si asi nehrajeme. Lidé jim stejně tleskají. Nechť žije subverze žánru, ať žije eurobizár.

Fotogalerie z koncertu VGTBL.PL a Upground.