Gospeed You! Black Emperor hledají naději v bezútěšném světě

Vyprodaná Fléda horlivě vítá Kristofa Hahna. Téměř šedesátiletý německý umělec usedá pod kužel světla a na klín si pokládá lap steel kytaru. Rozvážně přejíždí prsty po strunách a kovové tóny se rozlévají sálem. Melancholické melodie doplňuje mechanický klapot a duté basy, které spolu s hlubokým vokálem plní sál dechberoucí energií.

Některé skladby jsou čistě akustické, v jiných zpívá anglicky, později i německy. Mezi písněmi dodává krátké poznámky a umírněně vtipkuje. „Chcete slyšet píseň, kterou jsem ještě nikdy nehrál?“ ptá se publika, které odpovídá vzrušeným potleskem. „Možná to po*eru, je to v pohodě?“ upozorňuje se smíchem a znovu rozehraje kovový nástroj.

Šestnáct milimetrů zkázy

Potemnělým sálem zní mechanický klepot ventilátoru šestnáctimilimetrové promítačky. Na plátně nad pódiem se vedle sebe objevují dva záznamy. Na jednom z nich se ve větru kolébají listy stromů, druhý sleduje rozlehlou krajinu z okna vlaku. Godspeed You! Black Emperor přicházejí na pódium nenápadně, skoro jako by nestáli o potlesk.

Vystoupení zahajují skladbou Hope Drone. Neexistuje žádná oficiální nahrávka – slyšet ji mohou fanoušci pouze naživo a kapela ji přetváří podle aktuální sestavy. Siluety osmi hudebníků se třepotají před záznamy z několika desítek svazků, které promítač pečlivě proměňuje a vytváří koláže překrývajících se analogových filmových smyček.

Záběry provádí diváky pustou krajinou, mezi hořícími budovami, rozestavěnými mrakodrapy nebo davem na demonstraci. Kontrabas rezonuje v syntetizátorových plochách. Bicí jemně spouští salvu nástrojů, které se jeden po druhém přidávají. Kytara, basa a bolestivý tón smyčce, kterým houslistka přejíždí po strunách.

Vyprávět beze slov

Od roku 1997 vydávají alba, plná instrumentálních rockových kompozic, plných bolesti i naděje. Poslední album No Title as of 13 February 2024 28,340 Dead vydali před dvěma lety. Reaguje na genocidu v Gaze a civilní oběti izraelského bombardování. Politika ostatně jejich tvorbou prostupuje od samého začátku.

Je jen málo současných interpretů, kteří se dokázali postavit kapitalistickému hudebnímu průmyslu tak důsledně jako právě Godspeed You! Black Emperor. Za celou kariéru vznikly pouze dvě oficiální fotografie kapely. Nemají sociální sítě a téměř neposkytují rozhovory.

Nenechávají za sebe mluvit reklamu ani image. Soustředí se na to, aby za ně mluvila výhradně jejich hudba. V době, kdy někteří umělci zcela staví svou kariéru na marketingu a algoritmech, působí jejich přístup téměř radikálně.

Symfonie bolesti i naděje

Smyčce naříkají a kytary vypráví příběhy o válce, strachu i boji za lepší svět. Propojení zvuku metalové kytary s táhlými tóny houslí působí jako mámení. Rychlost si určují hned dvoje bicí. Hudba chvíli graduje a zaplavuje sál mohutným disharmonickým hlukem. Pak zase zpomalí a noří se do něžného smyčcového sóla. Skládají dohromady rozmanité akustické fragmenty a vytváří nekončící mozaiku zvuku.  

Během dvouhodinového vystoupení celý sál strnule pozoruje promítání a nechává se unášet hudbou. Nikdo se nehýbe a všichni společně poslouchají příběhy, které kapela sděluje beze slov. Odcházejí stejně pokorně a tajemně jako se objevili na pódiu a nechávají za sebou ozvěnu plnou naděje i bolesti.